Óda na město Mikulov

 

Krajina tak krásná,

rozhlížím se.

Nepřipadám si jako v Česku,

jelikož krajina připomíná mi Itálii, Chorvatsko,

či jinou exotickou zemi. 

 

Krajina tak krásná,

rozhlížím se.

Vidím až za horizont,

vidím až tam, kam ptáci zalétnou si rádi.

Vinice, zahrady, překrásné budovy a mám štěstí,

že tohle vše mohu zahlédnout.

 

Krajina tak krásná,

rozloučím se.

A je to těžké loučení, těžší, než zdálo by se.

Díky pohádková krajino,

díky za tvé pohoštění,

díky za tvé bytí.

 

 

 

Městečko pod kopečkem,

osvětlené sluníčkem,

paprsky vychází ze skel,

to by se zasmál jeden,

malebné městečko,

jako zářivé sluníčko,

městečko jako k zamyšlení,

že všichni dojdou osvícení.

 

 

 

Nad krásou města dech se tají,

však milá místa jen místní znají.

Úzká cesta, slunce v zádech,

mizím a schovám se ve vinohradech.

Ta libá vůně, ten lehký vánek,

na obzoru náš krásný zámek.

Miluji tě město mé!

Miluji! Mé srdce je jen tvé.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slunce svítí nad kopcem,

volá lid kolem sebe: „ Pojď sem.“

Lid jde radši na kávu,

tam opěvovat Mikulova slávu.

 

Vína píseň slyším,

chtějí mě do stavu zmaru dostat.

Přijdu dovnitř,

odtud už těžší je se dostat.

 

Klid a mír kolem víří,

vábí nás víno,

jako vůně, když procházíme polem,

polem vinné slasti,

Mikulovské pasti.

 

 

Krásná, jižní Moravěnka

zpívá píseň od srdénka.

Mikulove! Město vína!

Jsi jak dobrá medicína,

ta vyléčí, co tě bolí,

potom tě už nic neskolí.

Vínečkem připíjím všem,

co milují naši zem.

 

 

Chtěl bych na piano umět

rozeznít ty tóny,

leč po vínu mi ráno,

v hlavě duní zvony.

----

U Müllerů stála,

intimně si hrála,

neměla hold zbytí,

když se tam tak svítí.

------

Když vytuhneš krkem,

chceš míti kobry mrštnost,

nasaj burčák brkem,

bude to zas dobré.

-----

Vidím v noci zámek,

je to moc krásné,

padne na mne smutek,

když pak světlo zhasne.

---

V Mikulově mnohokrát,

opil jsem se nadvakrát,

není to má vina,

ale vína vina.

----

Přes náš Svatý Kopeček,

vracel domů jsem se,

jelikož jsem blbeček,

k lomu jsem jen došel.

----

Chlápek dělá ňa, ňa, ňa,

do vody v lomu, zvonec,

teď ho lapla piraňa,

pohody je konec.

----

Na rynku Mikulovském,

to je krása jedna,

nejlepší je k vínku,

uzená klobása.

----

Mikulovská knihovna

skrývá panny krásné,

kdo se baví čtením,

tomu je to jasné.

-----

V mikulovském šenku

sladkým vínem zmámená,

svlékla podprsenku,

nahá má i kolena.

------

Na amfiku zvečera,

když si dáte mamuta,

jdete domů zvesela,

svět se s vámi zamotá.

-----

Kdo do Vídně spěcháte,

nebo zpátky domů,

srdce své tu necháte,

a prachy své k tomu.

-------

Pod Pálavou lodě

řídí chlapci krásní,

když je pustí k vodě,

dívky o nich básní.

----

 

 Mikulove milý,

 jak já mám tě ráda!

 Moje srdce klesá,

 když nádheru tvou vidím!

 

 

 

 Jednu nešťastnou z Mikulova paní,

 jen samá sprostá slova napadla.

 Dejte jí panáka,

 dostala padáka,

 ta učitelka vulgární!

 

 

 

Slunce svítí na ty střechy,

zdraví střechy slunce zpět,

Mikulov je městem léta,

nelze na něj zapomnět.

 

 

 

Krásu židovské město tají,

údiv, lásku, alkohol tu nabízejí,

místní múzy víno otvírají,

chuťové pohárky přetékají,

mé rány zasévají.

 

 

,

 

Mikulov, ten krásný je,

z dálky se na nás usměje.

Vidíme tu Pálavu,

a máme hned dobrou náladu.

Kopce plné vinic,

nemají tu moc pivnic.

Západ slunce nebem pluje,

na zámek jen pokukuje.

A ten svatý kopeček,

na vápenci stojí,

na město z něj shlížíme,

to nám za to stojí.

Sejdeme-li o kus níže,

na náměstí v Mikulově,

vínka se tu napijeme,

a hezky se opijeme.

 

Ženy, víno, práce, zpěv,

tam slunce rádo směje se,

lidé veselí se tam,

krásné to město nazvali,

Mikulov!

 

Mikulovský máj - turistů je ráj.

 

Mikulove náš,

Poraď, jak mám ty prachy vydělat?

Všichni kamarádi křičí: Máro, pojď sem,

a zpívej píseň o vášni s Mikulovem.

 

Mikulov je vína kraj,

tam dobře všichni se maj,

dobře se tu pije, často i do rána,

přitom je pořád dobrá nálada.

Všichni se tu dobře máme,

na turisty nenadáváme.

Chápeme ty strasti jejich,

ve finále pro ně radu máme,

víno opíjí a mnohdy srdce láme.

 

 

 

Ty krásný Mikulove,

sličný jihu Moravy,

pěkně se tě opěvuje,

když víno stoupá do hlavy.

 

 

Tam, kde slunce na zem sahá,

vinohradů je záplava,

tam zraje víno a nad tím vším,

se k nebi tyčí Pálava.

 

Tam pod Pálavou město stojí,

stojí tam staletí a roky,

stojí tu i přes časy těžké,

které vždy přijdou a odletí.

 

Jak je možné vůbec, že to malé město,

přežilo časy zraňující?

Snad pro tu krásu a kvůli všem lidem,

kteří ho tak strašně milují.

 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

V Mikulově je to bezva,

málo, kdo ho nezná.

 

Je tu krásná hrobka,

postačí nám stovka.

 

Obchody jsou tady,

máme to tu rády.

 

A kdo zdravé nohy má,

na kopeček se vydá.

 

Muzejní noc je skvělá,

snad je tu i teplá cela.

 

Je tu zámek hezký,

poznatek máme velký.

 

Vše ve stylu baroka,

tak přidáme do kroka.

 

V Mikulově je to bezva,

každý z nás je hvězda.

 

Je to město na hranici,

tak tu máme poustevníky.

 

V Mikulově je to bezva,

 je tam krátká cesta.

 

Mikulov má Kopeček,

také krásný zámeček.

My jsme tady rádi,

stavíme si řady.

Tak se mějte krásně,

Skládejte nám básně.

 

 

Mikulove, Mikulove,

vínečko se tu pije,

proto se tu krásně žije.

Krásné, opravené náměstí,

co víc tu chybí ke štěstí?

Jsou tu prima lidi,

Kdo přijede, ten to vidí.

 

 

V Mikulově na náměstí dnes se dějí věci!

Víno teče všude proudem přeci.

Stoupnul jsem si do fronty

na skleničku vína,

než dostaneš sklenku vína,

oběhni s ní hrad.

Vyhraješ-li bečku vína,

popiješ s ní rád.

 

Loučíme se neradi,

trénink bude nutný,

zajdeme teď na víno

a nebudem smutný.

 

 

 O městě mi maminka,

 vypráví od malinka.

 Když usínám v kočárku,

 vypráví mi pohádku.

 O princeznách na zámku,

 o kozičkách na hrádku.

 O vlaštovce, co přiletěla,

 kostelík na Kopečku,

 postavit předpověděla.

 

Líbí se mi usínat

u parku za šumění stromů.

A když se probudím pak,

ujíždíme domů.

 

Po cestě pak slyším já,

ptáčků mnohých zpěv,

rozptýlí mé chmury

a po hladu hněv.

 

Dobře se pak vyvíjím,

Když šťávu z hroznů popíjím.

Pozvu na ni další děcka,

je z vinice od dědečka.

Až povyrostou, snad rok příští,

budou si hrát už na hřišti.

 

Domy krásné, historické,

vidím zručnost práce lidské.

Za deště či v letním zámku,

shlíží k sobě stěny zámku.

Při meditaci v parku u kašny,

sbírám dojmy nové do brašny.

Když se dívám na tvůj blog,

objevuji majestátnost židovských synagog.

U zuřící kašny na náměstí posedím,

Potom se já dlouze ke sloupu morovému zahledím.

A v hrobce téměř bez dechu,

vystoupám až na střechu.

Přenese mne do pohádek,

voníc bezem, Kozí hrádek.

Cestou na Kopeček zdraví mne větve stromů,

na vrcholu postaven byl kostel,

jak legenda dávná o vlaštovce praví.

Po vystoupání nahoru,

spatřím města celou nádheru.

Pode mnou se vine šňůra bílých kapliček,

všude na oko zeleň vinic, viniček.

Nebylo by ale plných skleniček,

Bez únavné práce pilných lidiček.

Zeleň stromů ztepilých,

příroda tu krásná je,

byla a navždy bude.

 

Přijeli jsme z Pardubic,

myslíc, že u nás je krásy nejvíc.

Však když jsme Mikulov uviděli,

svým očím jsme věřit nechtěli.

Nádherný zámek, krásné náměstí,

vinné slavnosti, píseň o štěstí,

tanečky dvorních dam

a proslov měl zámecký pán.

 

 

V Mikulově – městě vína,

vládne nyní divočina.

Lidé z Čech a Moravy,

přijeli na oslavy.

Náměstí je stánků plné,

spousty jídla, plných džbánků.

Kejklíři všem krásně hrají,

občas se dech lidem tají.

 

Pokoukejte, popijte,

zábavy si užijte.

Až projdete každý kout,

na Kopeček vyšlápnout.

Obejít každičký krámek,

na závěr si nechat zámek.

Co s načatým večerem­­-

to si jistě vyberem.

Při odjezdu v neděli,

po skončení veselí,

uvažujte příští rok,

opět zavést k nám svůj krok.

 

   Znáš to město, leží pod Pálavou,

                           má italskou atmosféru tajemnou.

                           Bílá skála nad městem se klene,

                           do zad mi září slunce rozžhavené.

                           Není to jen obyčejná hrobka,

                           kterou člověk na hřbitově potká.

                           Sní v ní sen svůj páni mikulovští,

                           kněžny a knížata Ditrichštejnští.

                           Není zde jen obyčejná škola,

                           ta místní je pěkně starobylá.

 

 

Mikulov má pěkné náměstí,

koupíme tam plno sladkostí.

Je to pro nás otázka?

Bude pěkná procházka?

 

Zámek nádhernou zahradu má,

úžasem na bradu spadneme.

Pak vystoupíme na Kopeček,

uvidíme krásně náš domeček.

 

Z Kopečku hurá na zmrzlinku,

zůstanem tam alespoň chvilinku.

 

Jak definovat slovo Mikulov,

je to krásný domov.

Najdeme tu obří sud,

postavit to tu byl osud.

A dále je tu Kopeček,

ze kterého lze slyšet zvoneček.

Zámek je tu převeliký

a víno je tu delikátní.

 

Mikulov je městečko,

jako malé kolečko.

Putujeme tudy rádi,

všichni jsme tu kamarádi.

Vínečko mi tu chutná,

dojít domů nejsem schopná.

Památky tu milujeme

a příště zase přijedeme.

 

V Mikulově je vám hej,

vína mají habaděj,

je to tady éňo ňůňo,

všude teče světlé víno.

Děti to tu rády mají,

častokrát si často hrají.

Pivo si tu nedáme!

To Pražákům necháme.

 

Naše město s vůní jihu-

slyším-li Mikulov-celý zjihnu.

 

Ó Mikulove krásný,

Jižní Moravy perlo,

turisty z končin mnoha navštěvovaný,

domácími s radostí opečovávaný.

Volně zde dýchat smím,

i když srdce bolí a teskním.

 

Ó, to město v jižním kraji,

                         ve kterém i víno mají,

                         to je zváno Mikulov,

                         ve kterém je dobrý lov.

     

                         Z vinic budete mít šťávy,

                         Dionýs vám zmotá hlavy.

                         Zámek a Kozí hrádek památkami jsou,

                         židovská ulice se synagogou tajemství ukážou.

 

                         Ditrichšteinská hrobka – kdo tam asi leží?

                         Tam majitelé panství svoje kosti střeží.

                         Byli tu i Novokřťenci,

                         měli elán, zručnost, píli,

                         ze Švýcar je rychle hnali

                         a u nás se usídlili.

 

                         Křížová cesta kopcem na vrch vede,

                         na Svatém Kopečku obklopí Vás nebe.

                        

                         Ten výhled – pastva pro či,

                         až se hlava zatočí.

 

                          A bude na co vzpomínat,

                          jak v Mikulově byl jsem rád.

 

Mikulov je krásné město,

vždyť proto tu žiju!

Někdy žehrám na podmínky,

někdy vínko piju.

Pamětihodností dosti,

Každý se nadívá dosytosti.

Turisté nás navštěvují,

i když nežijí tu,

naše město obdivují,

vínečko tu popíjí.

Nedivím se.  Je krásné. Fakt!

Naše město vína.

Tak ať se nám stále líbí,

ať to není jinak!

 

Mikulov má tolik krás,

                       že umocní radost v nás.

                       Vršky bílé Pálavy,

                       jsou perlou jižní Moravy.

                       Kdo vyšlape na Kozí hrádek,

                       potom hledá v sklépku chládek.

                       A kdo víno okoštuje,

                       zazpívá a zatancuje.

                       Mikulov má tolik krás,

                       že se brzy vrátím zas.

 

K Mikulovu vede spoustu cest,

je to jedno z nejkrásnějších měst.

Ze všech stran je zdálky Svatý Kopeček vidět,

pod ním město plné krásných uliček.

 

O kráse města Mikulov,

nedostává se mi slov.

Přijet sem mi není líno,

vypít to nejlepší víno.

Jiné hříchy nemajíce,

vždyť zvedne tlak a

zrudnou líce.

 

V Mikulově tam je hej,

sklenky vína počítej,

lahvinku si vždycky dáme,

pak se po ní dobře máme,

odpočívej, relaxuj,

Mikulov je jenom tvůj.

 

Rád poznávám město nové,

také tebe, Mikulove!

V nohách nachozených kilometrů fůru,

neodpustím si však na Kopeček túru.

 

Líbí se mi velice

vidět všude vinice.

Potom dole v sklípku vinném

ocitnu se v světě jiném.

Odpočinek sobě dávám,

vína dobrá ochutnávám.

Na rozkvět města sklenici pozvedávám,

a přeji si, ať se s tebou brzy zas shledám.

 

Město krásné, město mé,

mezi kopci vsazené,

vinohrady město má,

každého hned zajímá,

jaké víno dává tato krajina.

 

Do nádherné přírody,

chodí tu už průvody,

sjíždí se sem turisté,

do nádherného Mikulova zajisté.

 

Ve dne po tobě chodím,

v noci o tobě sním,

pod kopci, jež obtéká Dyje,

mé srdce pro tebe bije.

 

Máš ptačí zpěv po krátké mírné zimě,

tvé dobré víno nadnáší mé břímě.

Zámek jak z pohádky, Tanzberg ti sluší,

židovské památky dají mír v duši.

 

 

Ten Mikulov, kdepak to je?

To město plné poezie?

Přímo na jihu Moravy,

na svazích slunné Pálavy.

A toho města poezie,

ta pramení i z historie.

Nad ním se tyčí bílá skála,

a za ní Svatý Kopeček,

plný je, plný kapliček.

Nahoře stojí Kampanilla,

aby poutníkům zazvonila.

Zvon oněměl v ní před pár lety,

Mikulov bude vzkvétat dál.

Víno tu roste z bílých skal,

sluníčko svítí na tu krásu,

a kdo sem přijde – je v úžasu.

 

 

Zámek,

Hrobka,

Náměstí,

Spálená lýtka,

Nejsevernější města Itálie,

Jordánsko Moravy,

Předměstí Vídně,

Cesta na kopec  každým krokem.

 

 

Když se blížím k Pálavě,

smekám, co mám na hlavě

Na vrcholu bílých skal,

kdosi zámek vytesal,

Pod ním město malebné,

líbí se nám velice.

Za srdce vás popadne

a nepustí více.

 

U hranic nám město stojí

a má krásný zámeček.

V podhradí se sklípek skrývá,

obří sud ubývá.

Do sudu se celá chasa vejde,

basa musí státi vedle.

Do protivky nad městem je hrbeček,

je to Svatý Kopeček.

 

Mikulove, Mikulove,

odjíždím a nemám love.

Poseděl jsem pod radnicí,

navštívil jsem hrad nad Klentnicí.

Prohlédl si hrobku, zámek,

Synagogu, Kozí hrádek.

Na amfíku při muzice,

Zpěvem sílil svoje plíce.

Mikulov má koupaliště,

a dvě fotbalová hřiště.

Mikulov krásné město je,

historií čiší jen,

navštivte nás, vínko dejte,

spokojeně odejdete.

Věřte, že vrátíte se vždy,

lid náš totiž okouzlí.

 

Navštivte Mikulov!

Vaší duši dá křídla

a vezme vám srdce.

 

 

Cestou z Brna do Vídně,

zastav se v Mikulově,

všechno, co zde uvidíš,

ochutnáš a uslyšíš,

bude velké překvapení,

přinese ti potěšení,

vinobraní, festivaly,

koncerty i pohyb stálý,

zavede tě na Kopeček,

k vinotéce za stoleček,

zámek, hrobka, náměstí,

dokáží tě unésti.

Tvé nepomine nadšení,

hned následuje těšení,

až zase příště přijedeš,

mnoho nového prožiješ.

Takový je Mikulov náš krásný,

každý by měl být v něm šťastný,

zapomenou na bolesti, strasti,

hledat svoji cestu, k žití štěstí.

 

Každým rokem zas a znovu,

vede cesta k Mikulovu.

Renesance a baroko,

to ti tady padne na oko.

Město plné poezie,

malá česká Itálie.

Jen to moře tady chybí,

ale můžeš chytat ryby.

 

                        Když se vrátíš z Mikulova,

                        chceš tam zajet zas a znova.

                        To město zvláštní krásu má.

                        Přivádí tě do úžasu,

                        památky a příroda,

                        pohostinná pohoda,

                        dobré jídlo, hudba, zpěv,

                        a ta krása místních děv!

                        Na kopečku vidíš z města,

                        kudy vede Křížová cesta.

                        Když vyběhneš na Kopeček,

                        chráněný je celý všecek,

                        stejně jako Turold kopec,

                        uvidíš tam kvést kosatec.

                        Každý brouček, co tam žije,

                        od CháKáO chráněný je.

                        Vnitřek chrání jeskyňáři,

                        netopýrům se tam daří,

                        dříve se tu lámal kámen,

                        teď tu kvete lomikámen.

 

 

              

 

Mikulove, Mikulove,

městečko Moravy,

to tvé vínečko,

leze nám do hlavy.

 

Na kole kolem vinohradu,

kroužím okolo Mikulovu,

vidím, slyším hudbu vína,

se nikdy nevzdám Mikulova.

 

 

                         Žije se nám krásně, hravě,

                         v tomto městě na Moravě.

                         Réva zraje, slunce svítí,

                         můžeme tu v klidu žíti.

 

Mikulov je krásný kraj.

Na kole přes vinohrady,

sklepy,

nádherné úrodné pole,

rybníky, lesy,

léčivá voda,

na tělo i duši.

Mikulovu to prostě sluší.

 

Když do Mikulova přijedu,

cynický být přestávám,

neb pohled na město je přímo epický!

 

Mikulovský hastrman,

žije jako tatrman.

Převléká se za kocoura,

nehlaďte ho, je to bouda!

 

Prochází se po náměstí,

čeká tu na svoje štěstí.

Pozor když si na něj nedáte,

vtáhne vás do kašny proklaté!

 

Mikulov je město pěkné,

možná trochu maloměsto.

Nejsem původně z Moravy,

ale bydlím tu už od svatby.

 

Pálavu vidíme z dálky,

Sirotčí hrádek taky.

Kozí hrádek to je lež,

vždyť kozy tu nenajdeš.

Zámek, hrobka na náměstí,

morový sloup uprostřed,

a nad tím vším je náš Svatý Kopeček.

V jeskyni je klid a zima

v každém období ročním,

možná tu potkáš i netopýra.

 

Mikulov je nádherné město,

každý se sem vrací rád a často.

Mikulov je perla Moravy,

v každém ročním období.

Mikulov je z písmen,

ale nestačí ti být tady ani týden.

Krásný den je i bez slunce,

když máš Mikulov po ruce.

Je tady krásně,

a proto skládám tyto básně.

 

Cinkaly klíče, přišla změna,

volnost, touha…

touha ve mně, jít dál,

nechat vše zlé za hlavou…

A tak ses stal mým novým útočištěm,

Mikulove!!!

 

Toto jméno – někým proklínané,

dal jsi mi všechno, nový život,

zde volně dýchám,

nové hnízdo, kde se blahem tetelím,

noví přátelé, kteří jsou stálí!

 

Roky běží a já se stále podivuji,

kolik je tu krásných míst, po kterých šla staletí.

Šly po nich statisíce nohou, které už tu nejsou,

ale ty tu stále jsi a někam rosteš do krásy,

 

Nyní zde bloudím a mám vymezený čas,

ty tu však budeš dál,

a lidem se tají dech,

když poprvé tě spatří a ponoří se do tvých uliček.

Zas a znova, dotkne se jich ten pravý duch

Mikulova!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mikulov krásné město je,

nejlepší víno se tu pěstuje

a ještě lépe se pije.

V Mikulově se mi líbí moc,

zůstanu tady nejednu noc.

 

Mikulov je krásný kraj,

žen a vína hojný ráj.

My sem rádi přijedeme,

doušek vína vypijeme.

Na duši nás pohladí,

ke štěstí nás přivádí.

 

Kus Itálie přenesený na Jižní Moravu,

rukou boží.

I Mucha tu svoje prožil,

je tady dům, kde hlavu složil.

Dům spisovatelů mohl by povídat,

osvíceným duším cestu nahoru otvírat.

A Svatý kopeček nad tím vším se tyčí,

otvírá náruč svou pro všechny hledající.

 

Of, of, of  -  nejkrásnější je Mikulov

Ty můj krásný Mikulove,

moje město rodné,

vyrostla jsem v tobě.

Změnil ses za ty roky hodně,

moje děti neznají tě.

 

Tři malé Plzně,

malá meruňka jedenáctkrát,

bílá paní na střeše,

marně,

vyhlíží bílého pána,

na zámku i v podzámčí,

není, bílé i červené,

mošty všech druhů,

točí se hlava, snad domů půjdu.

 

Dnes máme v Mikulově

noc muzejní,

jako vždy se nás moc sešlo,

někteří z dálky a my rodáci,

všichni jsme se přišli

bavit se po práci.

 

Z lavičky uprostřed náměstí

je vidět jen kousíček nebe.

Ten plácek menší je snad než všechna předměstí

a nelze tu přehlídnout Tebe.

A místní památky

lemují zahrádky

na každým rohu.

Šíří tu pohodu všem

a to je to, co já mohu.

Díky vám a díky Bohu

 

Na jižním okraji pálavských vrchů,

je rodný Mikulov, tisíců Čechů.

A nad ním neskromně zámek se tyčí.

 

Přes město na východ,

a přes pár uliček,

hrdě se vypíná Svatý kopeček.

 

Památek strašně moc,

nevím co si počít,

navštívit je trvá dlouho,

za den stihnu jen část pouhou.

 

Zámek, hrobka, kopeček,

to je pouze ždibeček.

Náměstí je místní ctností,

chválí si jej mnoho hostí.

 

Máme ho rádi, bydlíme v něm.

Život zde je velkým snem,

nevím co říct víc

vám všem.

 

Bílé i červené vínečko,

proslavilo to naše městečko.

Mikulov je město krásné,

to je přece všem jasné.

Starobylé náměstí, zámek, kašna,

stánky plné drobností,

lidé jsou tu uctivý,

to se hned tak nevidí.

 

Mikulove, Mikulove,

tys pro všechny lidi ráj,

jak by ne, když ležíš tam,

co je vinařský kraj.

 

Krásy tvé vždy obdivujem,

zámek, Kopeček i sklep se sudem.

Vína je, co hrdlo ráčí,

co chtít víc?

Už nejspíš nic,

to přec k životu stačí…

 

Ó Mikulovský zámečku,

stojíš na pěkném kopečku.

Slunce na tě svítí,

všude roste kvítí.

Pod kopcem pak vinná réva

v lahodný mošt se mění,

zrádné je s ní posezení!

 

Na vápenci město stojí,

jmenuje se Mikulov.

Dobré víno se tu rodí,

to ví každý beze slov.

Víno je tu jako slunce,

bílé, rudé, růžové,

lidé o tom vyprávějí

a chutná jim moc a moc.

 

 

Už dlouho jsem měla tušení,

že Mikulov není jen obyčejné město.

Způsobuje totiž vzrušení,

a kyne do krásy jak chutné těsto.

Nikdy nemáš dost,

připadáš si jak vzácný host.

I když tu žiješ mnoho let,

nepřestáváš se tou nádherou chvět.

Pějme písně na Mikulov radostně v duši,

vždyť mu to náramně sluší!

Našim předkům je třeba vzdát hold,

nekonečnými díky splácet žold.

Vymysleli městu bezpečnou polohu,

a na jedničku splnili úlohu.

A jako bonus dobré víno pije!

Impozantní město plné krás,

obdivuje každý z nás.

Kouzelný zámek je náš jistý bod,

pohled na něj nám vždy přijde vhod.

Rádi ho obejdeme procházkou,

a vždy končíme otázkou –

kolik bylo za potřebí píle, práce,

aby vznikl takový skvost,

odpověď je jasná – dost!

Zámecký park oslňuje krásou,

a pro náš zrak se stal žádoucí spásou.

Tak je to správně, tak to má být,

je radost v zeleni žít.

Majestátní hrobka na celé náměstí dohlíží,

opět se den vydařil – naštěstí.

A když se ztratíš,

Není čeho bát se.

Nad sebou spatříš,

náš malý hrad.

V záplavě šeříků se Kozák pýří,

okouzlujícími výhledy laskavě hýří.

Na celou tu krásu dohlíží,

a vábivě nás k výstupu pobízí.

Taneční hora – místo magické

a svou polohou praktické.

Není totiž nutno k lékaři jít,

stačí na Kopečku snít.

Bolest, smutek, žal,

odletí rychle v dál.

Pojď, vylez přece nahoru

a podívej se z vrchu na tu nádheru.

Město je tu jak na dlani,

smích srdce tvé pohání.

A při spatření okolí,

tě už nic definitivně nebolí.

Vinohrady, pole, Pálava

okouzlující dálava.

Mikulov má výbornou polohu,

vše máš kousek na rohu,

stačí mít svačinu v batohu,

v hlavě dobrou náladu,

a uzříš svět božský,

že napíšeš od plné složky!

V čem vidím velké plus,

je abnormální výskyt múz.

Proto zde žijí tvořiví lidé,

inspirace za nimi vždy přijde.

Krásné obrazy, dobré víno,

vábivé sochy, veršů plno,

cimbál, kroje, osobitý zpěv,

hned se přidáš a pryč je hněv.

Radovat se – tak to má být,

je potřeba naplno žít!

Když je ti smutno – je kam jít,

a bezprostředně se pobavit.

Nad kreativními díly snít,

nočním životem žít.

Lákadel je tu dost,

budeš vítaný host.

Není čeho se bát,

s radostí si můžeš vybírat.

Osobité galerie, sklípky vinné,

chrámy jídla… čas tak plyne…

Můžeš tančit,

na ulicích jančit,

zpívat z plných plic,

takových je vás víc!

Vychutnávat dosyta -

Ejhle, láhev je vypita!

Anebo jen tak sedět,

na Mikulovské kulisy hledět,

magickou energii sát,

ať máš na co vzpomínat.

A srdce tě bude hřát,

myšlenka na plodný vinohrad.

V Mikulově se dobře máme,

všichni se tu známe,

a navzájem si pomáháme.

Je to tu jak na dědině,

lebedíme si v mikulovské rodině.

Z obyvatel pohostinnost čiší,

na jejich zdraví zvedám číši.

Proto sem celý rok davy lidí proudí,

úsměv na tvář se tutově vloudí.

Je třeba poklonu historii a přírodě vzdát,

a při vínečku se bezstarostně smát.

Jen laskavě dodržujte noční klid,

neboť náš pracující lid,

potřebuje být v robotě fit,

a dobrou výplatu mít!

Naše malebné městečko na dlani,

i kostelní zvon souhlasně vyzvání.

Naši předci byli velmi moudří,

zářivým vápencem se nám oči mhouří,

ale je potřeba mít oči dokořán,

ještě nás čeká mnoho rán.

Mikulov je naší láskou,

nebezpečnou kráskou,

zaručeným lékem,

ověřený věkem,

bezstarostným smíškem,

zlatým plíškem,

bezpečným domovem,

i když tu nebudem,

plodnou líhní přátel,

plných jak datel,

semeništěm báječných nápadů,

které neutichnou slunce západu.

Je nám velkou ctí,

v Mikulově žít,

nad tvým bohatstvím bdít,

slunce v duši mít,

moravsko-italský být.

Drahý Mikulove, děkujeme moc,

za bezpečný domov v moravském kraji,

drahocennou života pomoc,

kde domy líbezné písničky hrají.

Slibujeme – budem tě chránit,

a bohatství tvé bránit.

Tvoji slávu není třeba již šířit,

poutníci sem budou mířit.

Ať je vítr, déšť či mráz,

jsi vyhledávaný špás.

Mikulove, lásko naše,

říkám trochu plaše,

zůstaň pro nás zachován,

a stále tak milován.

Věrnost k tobě zůstane zachována,

tato vlastnost je nám již od narození dána.

Budem tě střežit jako oko v hlavě,

a podílet se na tvé slávě.

Zpěv písně na Mikulov se jeví jako dobrý nápad,

snad toto úsilí bude mít výborný dopad.

Mikulov se stane básníků líheň,

ať je sníh či sluneční výheň!

Co dodat na závěr?

Mikulov je světa ráj,

obzvlášť když je Máj!

A ty zase vyprávěj….

 

Bloumám jen tak Mikulovem,

bolehlav je mým druhem,

může za to včerejší večer!

Víno bylo tak dobré,

až by jeden brečel.

 

Mikulov zlatý, hodiny na věži máte,

už deset let ukazují půl deváté.

A dnes je ten den pravý,

kdy se všechno spraví i slaví.

 

 

Mikulov?                                   Vím………………..

Víno?                                          Vím…………………..

Kopeček?                                   Vím………………

Pálava?                                       Vím……………….

Kozí hrádek?                              Vím………..

Vinný sklep u Solaříků?            Vím…………………

Cesta domů?                              NEVÍM………….

 

 

 

Mikulov je krásné město,

na náměstí chodím často.

 

V Mikulově na náměstí,

dostal jsem od turisty pěstí.

 

Mikulov je město vína,

opít se zde, není vina.

 

Ó Mikulov………………………………

 

 

Když si tak uvědomím

minulé roky,

moje kroky

vždycky vedou sem,

na moravskou zem,

do města Mikulova.

Mikulovská oblast

je nejen místem vína,

ale i slast

pro romantickou duši,

které nějaké zamyšlení

 a opojení sluší.

 

 

V Mikulove som len krátko,

pijem vínko, chutí sladko!

Pijem ho už od rána,

v mojej hlave rana poriadna.

Radujeme sa tu všetci.

Že je nuda, sú len keci!

Vyrazíme s cihlou vpred,

kvoli džbánu budem chcieť

prejsť s ňou aj celý svet.

A keď bude v našej moci

pán Boh buď nám napomoci!

Mikulovské slávnosti

Boli plné radosti!

 

 

Není mnoho míst v této době,

kde žilo by se jako v Mikulově.

Tady se od nepaměti víno pije,

déle než se píše historie.

Avšak čas rozhodně není stejný,

museli jsme přežít Švédy, „Štejny“!

 

 

Dnes je pátek, nemám slov,

navštívil jsem Mikulov.

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Bez básnických vloh,

k básni jsem se zmoh´,

vždyť naše město stát náš zdobí,

rekord proto byl by dobrý.

 

Mikulov ať takový či makový,

je náš a je suprový,

na tomhle tom základě,

rozhodně je nasnadě,

připojit se malou básní,

ať je velký rekord jasný.

 

Co tu máme?

Zámek, víno, milý lid,

Turold, hrady, vinohrady.

A co ještě máme tady?

Na Kopečku prima klid.

 

Mikulov, sídlo Dietrichštejnů,

velice ráda se s Vámi zde sejdu,

prohlédneme si město, víno popijem´,

mnoho krásného zde zažijem´,

celé historické centrum projdem´,

dáme si scuka pod Turoldem

 a za historickým centrem tečku,

uděláme na Svatém Kopečku.

Co ještě říci závěrem,

s únavou se vždy poperem´,

s kocovinou i těžkou hlavou,

setkáme se znovu

v kraji pod Pálavou.

 

 

Mám ráda Kozí hrádek,

mé hrátky se psem a

výhled Boží.

Na židovský hřbitov koukám,

kdoví, kdo tam bloumá a leží?

A Amfík?

Z Kozáku jen krůček,

zeleně je plný,

plno her, plno lidí, dětí

a psů se jen hemží.

 Jo a ten náš Mikulov,

turistů plných a nás

lidiček milých!

 

 

Moc se mi tady líbí,

lidi jsou hodní a milí,

atmosféra úžasná

a já jsem tady moc šťastná.

 

 

Mikulove, Mikulove,

Navštívit tě

Mě vždycky stojí

velké love.

Ale je to pro mě

Moc velká láska,

Stejně tak smyslná,

Jako moje kráska.

 

 

Není na světě faráře,

který by si držel kuchaře.

Každý si drží kuchařku,

aby mu stlala postýlku.

Náš pan farář obědvá Pod radnicí,

on má zkrátka pod čepicí.

 

 

 

 

 

 

Mikulove, město milé,

krásně se mi zde žije.

Měl jsem štěstí,

že mně osud dopřál

pohledy

na mikulovské dominanty.

To jsem vždycky velmi okřál!!!

 

 

Mikulov je krásné město,

vždy nás to sem táhne,

mé srdce po víně prahne

a chutná jak italské pesto.

 

 

Krásných měst je na tisíce,

však Mikulov náš je nejvíce.

Ať si kdo chce, co chce říká,

jen tu najdeš pohodu a klid.

A proto tu chce každý být!!!

 

 

 

Mikulov každý milovat musí,

i když z cen se mu

kůže husí.

Každý ať si zkusí,

když sklenička se rosí.

Pozvedněte číše výše,

ať básník,

co ódu píše,

inspiraci má.

Toť óda nebo poéma,

je jedno jaká slova,

v Mikulově je jak doma,

neboť srdce jeho zde.

Mikulov ho uřekne,

že navždy tady zůstane.

Ó Mikulove!

 

 

 

 

 

MIKULOV

- překrásné město Jižní Moravy

rozprostřeno mezi zlatavé vinohrady,

sluncem zalité,

historií zocelené,

národy opěvované.

Jeho pýchou majestátní hrad jest,

jež po staletí nad městem se tyčí.

Historie dýchá tu na každém rohu,

víno tu najdete v každém sudu.

Víno s duší a dlouhou tradicí,

najdete jen na naší vinici.

 

 

Město Mikulov je nádherné místo,

kde je radost pobývat,

radovat se a milovat,

neb láska je sounáležitost k místu,

kde je radost být a žít .

 

 

 

 

V Mikulově na náměstí,

Je moc blaze,

skoro jako v naší Praze.

Za rok jsme tu zase!

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Mikulov, ten nejkrásnější,

půvabný a tajemnější,

než všechna města Evropy.

To pochopte možná i vy,

kteří jste zde poprvé.

Nic jiného vám nezbude,

než stráviti zde hodnou chvíli

a poznati ty skvělé lidi,

co milí jsou a upřímní

a vínem tě vždy pohostí.

 

 

 

 

 

Líbím se …

 

Líbí se takový, jaký je.

Zkrášlovat nepotřebuje.

               (Novou dlažbou, moderní vanou).

 

Líbí se takový, jaký je.

 

Co potřebuje?

               Málo, mnohem méně, než se mu neustále vnucuje.

               Snad náměstíčko (původní dlažbou) předláždit,

                                                                          stromy dosadit.

 

Líbí se takový, jaký je.

 

Líbím se takový, jaký jsem.

               A za to vám mnohé díky. Mně skromné díky.

 

 

 

 

 

Mikulove, ty šviháku,

máš nás všechny na háku.

Když ti v čupřině rozkvetou hlaváčky,

s radostí otevřem´ lahváčky.

 

V létě to jsi mužem činu,

do plavek svlečeš nejednu dívčinu.

Jsi gentleman, neopiješ rohlíkem,

jsi sommelier s vytříbeným nosíkem.

 

Jsi zahradník, zasej a vyroste kafe, koka,

byť se sklizní jen jednou do roka.

Jsi šlechtic, máš svůj erb i znak,

na odiv dáváš: luxus frak.

 

Cyklisti, smekneme helmy, ať jsou dole

a bacha na pusu, žádné: „Uhni, vole!!“

Jsi charismák, jsem z tebe divá,

jsi moje malá recidiva!!!

 

 

V Mikulově za školkou,

stojí Emma s Andulkou.

A za rohem Jája,

něco tady čmárá.

 

Co to asi je?

Mikulov tu maluje.

Mikulov je krásný

jako hvězda. Jasný?

 

Máme tady Kozí hrádek

a taky krásný zámek.

V Dietrichštejnské hrobce,

varhany zní krotce.

 

Morový sloup na náměstí,

všichni se z něj dneska těší.

Synagoga Horní opravená,

Dolní, ta je pobořená.

Svatý Václav, Svatý Jan,

pomodli se bez zábran!

 

Mějte se krásně

a skládejte básně!

 

Mikulov je jako krasohled. Kdykoliv se na něj

podíváte, uvidíte neopakovatelné obrazce……..

… je to vůně šeříků na Kozím Hrádku.

… je to památná lípa, která ševelí srdcovitými lístky ve větru

a zpívá píseň zesnulým Dietrichsteinům v hrobce.

… jsou to bílé kameny vápence, které vidíte na cestách, na domech…

… je to vyduté břicho Svatého Kopečku, na  jehož vrcholu je hebká tráva jako samet.

… je to zelené oko zatopeného lomu, kde se vám vrátí každé slovo, co řeknete.

… jsou to schody do země na Turoldu, co hlídají netopýři zahalení v černých pláštích.

…jsou to dvě baňaté věže, dvě kamarádky, co si povídají.

… Mikulov je Davidova hvězda, spadlá hvězda na tichých náhrobcích, klátících se na všechny

 strany v zelené trávě hřbitova.

… je vůně sladkých hroznů a zvuk vozíčků, co vezou úrodu do lisovny.

… Mikulov je i čára po ostnatém drátě a táhne se jako nit podél hranice, kde vojenské bunkry jsou jak posázené korálky.

… Mikulov je torzo shořelého zámku a plameny, co zničily minulost, aby odhalily, co za podklady se v ní skrývá.

…je jako kočka, jako Kočičí skála za městem – vyhřívá se, podřimuje a vrní na sluníčku.

… je zpěv, smích a pomotané nohy těch, co hledají pravdu ve skleničce dobrého vína.

… je modelka pro malíře – mrká zámeckou branou a špulí své rty na kašně s Pomonou.¨

… Mikulov je jako úsměv, který nikdy neomrzí,

když víte, jak se usmívat

 a proč je dobré na to nezapomínat.